

Ondřej Ševčík
V roce 2003, během jedné inspirativní noci objevil Ondřej Ševčík fenomén digitální optické zpětné vazby, který mu zcela učaroval, a začal s tímto principem výtvarně pracovat. Považuje jej za jakousi magickou bránu do symbolické říše nekonečna, což je téma obsažené už v Ondřejově diplomové práci, jíž uzavřel studium v dílně alternativní tvorby katedry animace na pražské FAMU pod vedením Petra Skaly. Jednalo se o experimentální film nazvaný podle Tibetské knihy mrtvých Bardo Thodol.
Ondřej Ševčík používá zpětnou vazbu coby interaktivní nástroj k tvorbě vizualizací pro široké spektrum využití v kontextu vizuálního umění: Lunchmeat (Cinema Royal, KVIFF visuals, DOX, Berg Orchestra, Prague Writer's Festival, Prague National Theatre, Human Locomotion), Teatr Novogo Fronta, Petr Nikl, Jana Kirschner, Tatabojs, Ondřej Smeykal, dj Tráva, Lenka Filipová, Kateřina Janečková, The Blow Monkeys, dj Andy Fletcher atd.
