Sculpture Line Praha

Další ročník sochařského festivalu SCULPTURE LINE Vám opět představí sochy a výtvarné objekty předních domácích i mezinárodních tvůrců „pod širým nebem“. 

Záměrem expozice je ozvláštnit a obohatit veřejný prostor, nabídnout nový pohled na města i na samotná umělecká díla, a to jak obyvatelům, tak i návštěvníkům.

Zveme vás do ulic. Pojďte ven, vydejte se na cestu „sochařskou linkou“ a užijte si tuto unikátní letní výstavu.

Acquae

Acquae

Jan Kaplický (2024 — 2009)

Bastion Horská 1751/4, 120 00, Praha 2
Po dlouhých dvacet let se u italského jezera Lago di Como bez povšimnutí ukrýval výjimečný objekt. Dílo s názvem Acquae, které zhmotňuje představu světoznámého architekta Jana Kaplického o budoucnosti konzumace balené vody ve veřejných prostorech. Až do roku 2024 jej zhlédli pouze návštěvníci Triennale di Milano a 9. ročníku Biennale di Venezia v Benátkách. Poté se Acquae skryla před zraky veřejnosti. Chtěla tomu šťastná náhoda? Byl to nevyhnutelný osud. Po dvou dekádách odpočinku v zapomnění si ocelové kapky všiml během své návštěvy Milána proslulý britský architekt lord Norman Foster, kterého pojila s Janem Kaplickým nejen profese, ale i přátelství. Jeho objev začal psát novou, šťastnější kapitolu příběhu Acquae. Po jednáních s výrobcem instalace bylo rozhodnuto, že se objekt Jana Kaplického vrátí do České republiky. Velké poděkování patří Elišce Kaplický Fuchsové, zakladatelce Nadačního fondu Kaplicky Centre, která garantovala jeho bezpečný převoz do České republiky. Ten zajistila společnost Art Lines. Rekonstrukce díla se ujal sochař Lukáš Rais, který mu se svým týmem po 4 měsíce navracel původní lesk. Nyní před vámi opět stojí Acquae ve svém původním půvabu, coby odkaz českého vizionáře, který svojí tvorbou měnil pohled na podstatu moderní architektury. A i díky vám neupadne v zapomnění.
Zobrazit více
Jakub Flejšar

Jakub Flejšar

Jakub Flejšar (*1980)

Bastion Horská 1751/4, 120 00, Praha 2
Vnímáni prostoru | Mou prací, jakožto sochaře je práce s daným prostorem. Měním energii toho prostoru – ozvláštňuji ho, oživuji, proměňuji, někdy razantně, jindy jemně. Záleží na mém citu a pocitu.   Vynalézaní tvaru |  Má tvorba je vědomá i nevědomá hra s materiálem. Mnohokráte sebe sama překvapuji, co se přede mnou odehrává, takové malé zrození pod vlastníma rukama, bez bolesti, bez přemýšlení jakoby náhodou, zároveň má každý svůj kousek, jakýkoliv nejmenší dílek svoje přesné místo a nemohl by být jinde. Záleží tu jen na mém citu a pocitu.   Pocitovost, bezčasí |  Nechci nikomu předávat žádnou myšlenku, žádný příběh, žádnou aktuální problematiku. Nechci, aby má práce ve vás vyvolávala nějakou emoci. Myšlení je škatulkování, porovnávání, třídění, řešení, souzení vycházející ze zkušenosti, tedy z minulosti. Emoce jsou zahlcující, ochromující, chybí jim jemnost a také vychází z minulých, ať už vědomých či nevědomých zkušeností.    Úkol autora |  Mým úkolem je, abyste alespoň na zlomek vteřiny zapomněli na sebe sama a na čas. Nemyslete, nespekulujte, co tím dílem autor myslel, neřešte, nesuďte a neměřte. Jen vnímejte, ciťte a buďte, stanete se tak vnitřně tím dílem, tou sochou. Rozhosti se ve vás zvláštní ticho a klid. Záleží tak už jen na vašem citu a pocitu.     
Zobrazit více
Co je to štěstí

Co je to štěstí

Michal Trpák (*1982)

Tančící dům Jiráskovo nám. 1981/6, 120 00 Nové Město
Monumentální zlatá moucha zpodobňuje polemiku nad tím, po čem všichni touží.Inspirací k plastice byla báseň Adolfa Heyduka i fascinace samotným hmyzem. Moucha, tak malá, neužitečná a otravná, přesto však krásná, je-li možné prohlédnout si ji detailně pod mikroskopem. Fascinující biologický stroj, který nejsme schopni vnímat pouhým okem. A právě proto byla zvětšena do nadlidského měřítka, aby bylo možné obdivovat její jednotlivé detaily, a aby se při konfrontaci rozproudila polemika nad vlastní velikostí a možná i nad štěstím, tak křehkém, zdánlivě složitém a přesto někdy tak snadném, když je člověk schopen vnímat maličkosti.
Zobrazit více
Deinstalováno Kurt na Baště

Kurt na Baště

Kurt Gebauer (*1941)

Bastion Horská 1751/4, 120 00, Praha 2
Trpaslíky vytvořil v roce 1985 pro Galerii H. Bratrů Hůlových na jejich statku v Kostelci nad Černými lesy. Neoficiální akce měla úspěch a Kurt se ji rozhodl v době začínající perestrojky zopakovat i v hlavním městě na oficiální bázi. Ne že by toužil po umělecké satisfakci, natož po slávě či penězích.Prostě ho rozčilovalo, že když se veřejně může prezentovat umělecký balast považovaný kulturtrégry za umění, proč by se alespoň občas nemohlo vystavit něco hodnotného... Sochy tzv. trubkounů, v nichž autor řeší svůj celoživotní zájem o lidskou figuru. Naprostého zredukování figury do lapidárního tvaru dosáhl velmi působivého a pro něj typicky humorného až groteskního výsledku. Socha Trubkouna byla vyrobena podle autorových přesných pokynů soukromou firmou na výrobu kontejnerů Eurointermetall s. r. o. Lucie a Dalibora Kamenských v Rýmařově, kteří plastiku laskavě zapůjčili. (Vyrobili například i plastiky květin Stanislava Diviše, které byly k vidění na jeho loňské výstavě v Kutné Hoře.) Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je Kurtova dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchá už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách. Akce se koná pod záštitou starostky Prahy 2 Ing. Alexandry Udženija.
Zobrazit více

Mám zájem o spolupráci

Máte zájem o některé sochy, chcete zapojit do festivalu Vaší obec/město, líbí se Vám naše myšlenka a chcete se stát partnerem festivalu, napište nám.