Sculpture Line
Plzeň 2018

Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, se kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, fascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno anebo někam dál...

Bronzový kůň v plzeňském parku stojí na svém úplně prvním místě ve veřejném prostoru. Do parku cestoval rovnou ze slévárny. Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba v rámci Sculpture Line v některém z českých měst. Nespěchám však a raduji se i z jednotlivých koní.

Kůň je v klasické sochařině nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Na pomnících slavných vojevůdců je stavěn na jejich úroveň. To je nejen kvůli jeho důležitosti v boji, ale také díky jeho tvaru, kráse, sošnosti, pohybu a energii - to vše skloubit do nehybné plastiky bylo pro mne výzvou, která mne v době tvorby přiblížila mým předchůdcům (Josefu Václavu Myslbekovi, Bohumilu Kafkovi a dalším).

Od chvíle kdy jsem na Krétě uviděl starověké keramické vany, které sloužily jednak ke koupeli ale také jako pohřební sarkofágy jsem uvažoval o soše postavy ležící ve vaně. Socha ženy ležící ve vaně vznikla v roce 2014. Ihned jsem ji rozvinul do další sochy „Koupel ve tmě“.  Vana je naplněna iluzivní hladinou černé vody, ve které se koupe ženská postava. Socha koupel dostala svůj smysl na vodní hladině. Nad vodní hladinou se vznáší vana jako loďka plující vzduchem s ležící nahou ženou.

Mým záměrem bylo vytvořit amorfní, organický objekt, podobající se přírodnímu fragmentu, který by svým mnohotvárným, členitým povrchem korespondoval s členitým průčelím novogotické radnice, před kterou byl umístěn. Pomocí montáže různorodých plastických materiálů a jejich intuitivního formování a vrstvení jsem se snažil dosáhnout až barokní bohatosti tvarosloví objektu, který by měl kolemjdoucí iritovat a přitahovat k bližšímu pozorování, hledání, nacházení i ztrácení se v těchto tvarech a formách a otevírat možnosti nejrůznějším asociacím, podobně, jako se s tím setkáváme i v přírodě.

Soška malého muže s disproporční postavou a arogantním rozzlobeným výrazem ve tváři. Figura je rozdělena zhruba na dvě třetiny, každá reprezentující jednu část těla – hlavu, torzo a nohy. Přesně tohle zjednodušené dělení vytváří zdánliví anatomické neshody a jeho obrovská hlava vypadá na první pohled směšně. Jedná se o stručnou charakteristiku sochy „Angry boy“, která se stala velmi populární mezi sběrateli umění, historiky umění a laickou veřejností. Je obtížné popsat celou směs emocí vyvolanou touto sochou. Již zmíněná arogance, negativismus, komplex méněcennosti, zlost a zlovolná nezdravá vlastní důležitost.

Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď. 

Socha je půlhrnkem, smyslem v nesmyslu, rozstřiženým půlhrnkem na části, které vytváří novou formu, a tím se stává hrou tvarů.

Mé neustálé uvažování o sobě samém, o člověku, o jedinci a jeho postavení v systému lidství, jeho zdánlivé důležitosti, která je ve skutečnosti bezvýznamná a nesmyslná mne přivedla k zobrazování člověka, jedince a jeho úlohy na světě. Jsme vlastně jenom prázdné, nehybné schránky stojící (sedící) na jednom místě přesvědčeni o své výjimečnosti. V šechny mé plastiky, včetně této, jsou často abstraktním vyobrazením lidské prázdnoty bezdůvodně přebývající v tomto světě.